Chcete vědět, jak zapálit nějaký oheň i s vlhkým dřevem? Vlhké dřevo nedělá věci totiž o nic lehčími. Ale jsou zde cestičky, jak si situaci usnadnit a ve finále být i úspěšný. V závislosti na sezóně a počasí, ne vždy asi budete mít k ruce pěkné suché dřevo okolo, abyste s ním zapálili oheň. Ale nebojte se, je zde pár triků, jak mu k tomu dopomoci i v případě vlhkosti a mokra… Jak to tedy vše provést optimálně a napoprvé?
Chcete vědět, jak zapálit nějaký oheň i s vlhkým dřevem? Vlhké dřevo nedělá věci totiž o nic lehčími. Ale jsou zde cestičky, jak si situaci usnadnit a ve finále být i úspěšný.
„Nikdy, ale opravdu nikdy nedělejte oheň větší ani menší, nežli je skutečně potřeba! Jen tak skutečně optimálně využijete tento zdroj. Jaký je vám zde k dispozici. U příliš malého vám hrozí uhasnutí (a možná jej nebude již moci zažehnout) a u příliš velkého naopak zase hrozí, že se stane nezvladatelným.“
V závislosti na sezóně a počasí, ne vždy asi budete mít k ruce pěkné suché dřevo okolo, abyste s ním zapálili oheň. Ale nebojte se, je zde pár triků, jak mu k tomu dopomoci i v případě vlhkosti a mokra…
Zde je tedy pár triků a instrukcí, jak oheň zažehnout i v prostředí s jinak mokrým dřevem. Celkem zde bude pět kapitol a každá z nich bude stejně důležitá pro zapálení ohně:
Pokud o sebe právě netřete několik dřev (nejsnadnější s lukem), tak je logické, že nejprve potřebujete zdroj ohně. U těch je dobrá zásada mít jich co nejvíce (4-5 typů) a prostě použít takový, jaký je optimální pro danou situaci s přihlédnutím k tomu, abyste ničím zbytečně neplýtvali.
Kousek síry na konci malého dřívka, jakým se škrtne o hrubou plochu (nebo škrtátko u sirek bezpečnostních). Jde o klasiku, co se týče zapalování. Pro venkovní zapalování není špatná volba typ, se kterým jde škrtnout o jakýkoliv hrubý povrch. Existuje ale také typ větru-vzdorný a vodovzdorný. Ty je třeba i tak držet v co největším suchu.
Proč si dělat věci zbytečně více složité, když se dá leckdy využít váš BIC či Zippo? Zippo má tu výhodu, že se dá využít i s jinými tekutinami hořlavými (vodka) a když jej už jednou zapálíte, tak hoří sám dokud jej opět nezavřete. Plynový se musí držet, ale i tak, jejich levná cena a celosvětová dostupnost z nich dělá jasné číslo jedna.
Jde o moderní křesadlo, jenž po zásahu kouskem oceli (uhlíkové ideálně) vyprodukuje mnoho jisker.
Používá se poměrně jednoduše – naškrábete ho v dostatečném objemu na troud a pak už jen škrtnete / zapálíte. K naškrábání je nejlepší asi nůž.
I když vypadá nelogicky, je to slušná volba a možná nejjednodušší (škrtnout se dá, kde chcete): dá se lehce zažehnout, hoří velmi horce a hoří dost dlouho na to, aby vás potěšila i rozděláním ohně z mokrého dřeva.
Budete potřebovat dále aspoň nějaký suchý troud (nebo si ho přinést třeba v KPZ – Krabičce Poslední Záchrany). Troud byl tradičně ze ztrouchnivělého dřeva ale dnes se bere obecně jako ten nejhořlavější a nejsušší materiál ve vašem ohni, jehož cílem je zachytit jiskru a zapálit třísky.
Ta nejjednodušší cesta, jak si v mokru troud obstarat je již ho mít s sebou. Pakliže to nejde, tak nezbude, nežli ho vyrobit svépomocí. Zde je pár dobrých zdrojů:
Podívejte se nejdříve po spadlých stromech po okolí, ale vyhněte se shnilé kůře. Většina vnitřní oblasti stromů je totiž značně suchá i v případě, že je zrovna vlhké počasí. Pokuste se jí kousek oškrábat / utrhnout. Cedr je dobrý, ale pro našince bude asi ta nejlepší volba bříza – snadno se loupe, je plná pryskyřic a hoří i mokrá + tvoří u nás cca 6-7 % stromů v lesích.
„Oheň bez dozoru je jako ruská ruleta – nikdy nevíte, co se může stát. V lepším případě vám jen uhasne, ale také může něco zapálit, popřípadě provést něco nečekaného, namátkou prohořet skrze zafixovanou větev držící na místě hrnec a vylije vám jídlo, co jste pracně dělali hodiny před tím apod.“
Ze stromu na zemi a nějaké jeho mrtvé haluze / větve si nožem naškrábejte malou hromádku. Právě vnitřek haluzí bývá neuvěřitelně suchý. Dá se použít i metoda s nařezáním větve do tvaru pochodně (tzv. „feather stick“), čímž také odkryjete suchý vnitřek.
Smíchejte nějaké bavlnové vatové produkty s vazelínou / petrolejem / olejem / … a uschovejte je to malého kontejneru do vaší sady na rozdělání ohně. Použít jen bavlnu jistě jde, ale standardně shoří velmi rychle. Aby proto měly šanci chytnout i další věci, je lepší jí v tom pomoci pár kapkami vosku / Alpy / …
Dnes je asi ta nejlepší a nejlevnější volba mít zde svíčku čajovou. Pokud není příliš větrno, tak vám velice lehce pomůže se zapálením věcí nad ní. Ideálně jí z ohně dostaňte včas i pro příště.
Měla by to být ta úplně nejjemnější co seženete (něco jako „Steel Wool - 0000 Super Fine“), protože čím jemnější je, tím snáze se s ní pracuje a lehčeji chytá.
Je nutné ji připravit dopředu (je mokro, že ano!). Je třeba dát bavlnu do plechovky, tu do ohně a za 5 minut by mělo být hotovo (po otevření by měla být černá). Poté ji nasekejte na malé čtverečky / pásky a ty si uschovejte v krabičce.
Pro našince je opět mnohem lepší volba kůra s pryskyřicí ze smrku třeba. Nechte si šátek na jiné věci, když máte les plný stromů, jenž jsou na to u nás dostupnější. Může se vám hodit později na nasbírání lesních plodů třeba (i když uznáváme, že staří zálesáci nosí do lesa stejně více šátků).
Třísky jsou další forma hořlavé věcí, jenž je velikostně mezi troudem a větvemi. Ideální jsou na to malé větvičky všech forem. V opravdovém hustém dešti asi bude trochu problém najít suché větve, takže pak je nejlepší zkusit to v hustém smrkovém porostu.
Obecně je také dobré se dívat po mrtvých a již suchých stromech, co ještě nespadly samovolně. A odsud si pak utrhněte větve, jenž nejsou v kontaktu se zemí. Obvykle je nejlepší vzít větvičky co nejblíže kmeni, protože tam bývají nejsušší.
Když po ulomení slyšíte suché a jasné prasknutí, tak je vám jasné, že máte dobré, suché dřevo. Větší kousky a větve bude třeba možná i osekat sekerkou / nožem / mačetou, abyste se dostali k suchému jádru.
Větší a mokré třísky budete muset tak dlouho rozsekávat a půlit, až tam bude co nejméně vody.
„Když už oheň jednou máte rozdělaný, tak ta nejlehčí a nejlepší metoda, jak si jej rozdělat zase příště je aspoň zčásti využít zdrojů jaké máte z jeho předchozí činnosti: zuhelnatělé bavlny pro jiskru, uhlíky stále žhavé v uzavřené plechovce se šroubovacím víčkem (od tabáku je ideální), vytvoření přenášecího „doutníku“ z troudu, …“
Třísky a troud se sice postarají o to, že se váš oheň rozběhne, ale neudrží jej ve funkci příliš dlouho a rychle shoří. Budete proto právě z tohoto důvodu potřebovat ještě další (a opět o třídu větší) suchá dřeva.
Stejně jako v případě třísek, totéž platí i pro větve a stromky a stromy. Nejlepší je na to opět mrtvý a suchý strom, co se ještě nezřítil. Pomozte mu a přitáhněte ho k vašemu ohništi.
V lese dozajista naleznete i řadu stromů spadlých na zem, ty ale bývají zase již obvykle mokré příliš. Větší kusy budete muset pálit tak jak jsou, anebo opalte jednu (sušší) stranu a pak dejte na oheň (až přestane syčet) i tu druhou. Dá se dle potřeby a chuti nasekat sekerkou, zlomit o jiný strom, ale není to nutné obvykle.
Čím větší oheň ale uděláte, tak tím větší šanci budete mít i na to, usušit další promočené dřevo poblíž.
Jelikož je země patrně zcela mokrá (platí i pro sníh), tak je nejlepší na oheň vytvořit speciální „postel“. Poskládejte větve, stromy a stromky okolo tak, abyste postavili lůžko nad vlhkou zemí a tímto podrželi oheň nad úrovní mokré země. Je to důležité!
Vyrobit a postavit dobrý oheň je poměrně snadné, když začnete troudem, pak třískami a nakonec většími větvemi.
Dejte si ale všechny své zmíněné věci tak, abyste je měli hned po ruce. Kdy půjde o desetiny vteřiny při zapálení, tak to poslední co chcete, je chodit po okolí zmateně a hledat, kam jste co dali. Minimalizujte maximálně své pohyby, jestli chcete uspět.
Existuje mnoho způsobů, jak postavit oheň. V tomto případě udržte věci co nejsnadnější. Sestavte jej tak, aby se u něj v maximální míře využilo komínového efektu. První tedy dejte ty nejmenší a nejhořlavější věci. Pak přes to ve formě stanu třísky (větší o něco opět) ve tvaru teepee. Určitě věci neupěchujte příliš, jelikož jinak to negativně ovlivní tah.
Zapalte svůj troud v oblasti spodního středu. Snižte se na úroveň ohně a foukejte na něj opatrně. A pokračujte tak dlouho, dokud nezačne hořet. A pak i další.
Nepodlehněte pokušení tam hned hodit vše velké, ale dejte ohni čas se vyrovnat s třískami nejprve. Riskujete jeho zadušení jinak.
Ještě jednou to zdůrazňujeme: jeden z těch nejdůležitějších faktorů rozdělání ohně s vlhkým dřevem je nepřidat moc mokrého dřeva příliš brzy! Vlhké dřevo hoří, ale trvá mu to samozřejmě o to více dlouho.