Stany s kopulovou konstrukcí jsou stabilní a většinou se i rychle a efektivně staví, což bývá při spaní v terénu a zejména při náhlé přeháňce zásadní. I díky těmto vlastnostem dnes kopulové stany neboli stany konstrukce iglú patří k těm nejrozšířenějším.
U stanů rozeznáváme tři primární konstrukce, z nichž tzv. áčko je tou nejstarší a právě kopulová konstrukce tou nejrozšířenější. Do třetice ještě musíme zmínit stany tunelové, které někdy bývají označovány také jako bivakovací a jsou oblíbené mezi lidmi, kteří chtějí nízkoprofilové řešení pro jednoho až dva lidi.
Vraťme se ale ke stanům kopulovým, jejichž typickým znakem je kromě samotného tvaru i čtvercová základna a poměrně dobře řešený prostor. Kopulové stany sestávají ze dvou částí, a to vnější (tzv. tropika) a vnitřní. Konstrukce kopulového stanu je vypínána pomocí trupů. Dva stejně dlouhé pruty se úhlopříčně propnou a zajistí, čímž vznikne potřebný prostor pro výstavbu vnitřní části. Jestliže se pruty kříží ve více než jednom místě, hovoříme o tzv. geodetickém stanu. Takové stany jsou oblíbené v základních táborech stavěných ve vysokých nadmořských výškách.
Jak již bylo naznačeno, nabízejí kopulové stany nejvyšší možnou stabilitu. Za běžných okolností je není třeba kotvit do země, mají totiž samonosnou konstrukci. Aby však vzrostla jejich odolnost vůči povětrnostním podmínkám, je přece jen lepší je stejně jako ostatní stany zajistit kolíky do země. Za zmínku rozhodně stojí fakt, že kopulová konstrukce je u stanů nejrozšířenější na světě.
Také kopulové stany neboli iglú se ještě dále člení na podkategorie. Tím nejdůležitějším členěním je to na vnitřní a vnější konstrukci. Vnější konstrukce urychlí stavbu stanu, protože u ní můžeme stavět obě zmíněné vrstvy najednou. Budeme-li navíc chtít sbalit stan za deště, složíme nejdříve vnitřní část a pak až tu vnější.
U kopulových stanů musíme stejně jako u dalšího turistického vybavení dbát na hmotnost a objem ve složeném stavu. Ne každý výrobce si s těmito faktory dokáže poradit – a stany takových výrobců jsou pak vhodné spíše do kempu, do něhož dojedeme autem a nějaké to kilo navíc prostě neřešíme. Jenže pokud chceme stan nosit v batohu nebo na batohu, pak řešíme každé kilo a každý centimetr délky či šířky.
Důležitou součástí každého kopulového stanu je předsíň, která se v tomto případě vzhledem k půdorysu řeší poněkud komplikovaně. Bez předsíně si stan nedovedeme představit, vždyť slouží především jako sklad pro vybavení a také odkládací místo na boty. U kopulových stanů se setkáme buďto s apsidou, což je v zásadě protažené tropiko, poskytující nějaký ten prostor navíc, nebo s klasickou předsíní, jež je mnohem prostornější a využívá podpůrného prutu.
Výběr konkrétního kopulového stanu přirozeně závisí na tom, kde se ho nejvíc chystáme využívat. Chceme-li mít stan přes léto na zahradě pro děti, můžeme sáhnout po levnějším kousku. Naopak čím víc budeme stan rozkládat a skládat, tím musí být jeho materiál odolnější a kvalitnější. Nejkritičtějším místem každého stanu jsou švy, které nejčastěji propouští vodu.
Materiál tropika by měl zvládnout vodní sloupec od 1000 do 1500 mm, v horších podmínkách od 1500 do 3000 mm. Vnitřní část musí být z prodyšného materiálu, aby stan dýchal. Podlaha vnitřní části by měla být odolná a pevná s vodním sloupcem od 5000 mm do 10 000 mm. Musíme totiž myslet i na vlhkost, která jde směrem od země.