Řecko je dnes oficiálně známo jako „První Helénská republika“, a jde o výraz, co označuje prozatímní řecký stát, jenž vznikl během řecké války za nezávislost a to konkrétně proti Osmanské říši. Jde o výraz a termín výhradně historiografický, co shrnuje ústavní a demokratickou povahu revolučního režimu před zřízením nezávislého Království Řecka a jenž posléze spojí tuto součást řecké historie s pozdější Druhou a Třetí republikou.
Řada z klasických tradičních evropských tradic se dá vystopovat až do této republiky a tento starobylý stát na jihu Evropy vždy hrál lokálně důležitou úlohu v regionu. Řecká kultura také jak známo silně ovlivnila Římské impérium. Dlouho po úpadu Římské říše, většina Řecka spadala pod státní správu říše Byzantské (konkrétně to zde bylo mezi osmým a čtrnáctým stoletím). Poté je vystřídali v kontrole (přirozeně ne zrovna dobrovolně) ještě Srbové a po nich zase Otomani. Turkové si posléze udrželi kontrolu v regionu a to až do Řecké války za nezávislost mezi lety 1821-1832. To bylo dlouhé rozvláčné tažení zdánlivě bez konce, jenž bylo nakonec zdárně vyřešeno až po intervenci Ruska, spojených Britských ostrovů a Francie. První Helénská republika tedy byla oficiálně uznána k roku 1830.
Ani koncem 19. století ale nešlo právě o klidné vody – i v této době se zde totiž objevuje v hojné míře množství nepokojů a povstání ze strany civilního obyvatelstva. V této době totiž Řecko vyhlásilo válku Otomanské říši, jinak by totiž nemohlo skutečně osvobodit své řecky mluvící krajany v jiných provinciích stále pod jejich kontrolou. Jde o známou Řecko-Tureckou válku z roku 1897, jenž skončila porážkou. Řecko poté ještě bojovalo s Triple Entente (hist. Trojdohoda Ruska, Francie a Velké Británie z roku 1907 během První světové války a poději se pokusilo o získání a vybojování kontroly nad částmi Malé Asie z područí zbytků Tureckého impéria, jenž zůstalo po Řecko-Turecké válce mezi lety 1919-1922. I tato snaha skončila pro Řecko porážkou. Jde o periodu, jenž je známa jako „Řecká genocida“. A není tomu náhodou, protože je to historické období, kdy byly doslova stotisíce Řeckých obyvatel Malé Asie povražděny. Následoval v těchto místech masivní exodus zbytků Řeckého obyvatelstva z Malé Asie, čímž byl jednoznačně vyřešen dlouhodobý problém komu připadne kontrola nad těmito regiony.
I když bylo technicky bráno Řecko v období Druhé světové války diktatura, přesto tento stát zůstal na dobrých politických vztazích ze strany Anglie, ba co více, vzdoroval i pokusům vojsk Osy dobýt jeho území (šlo o Řecko-Italskou válku mezi lety 1940-1941 a ta skončila tak, že síly První Helénská republiky zahnaly Italy do Albánie). I když jejich území bylo nakonec přece jen později okupováno Nacisty, i zde zůstalo aktivní partyzánské hnutí (známé jako „Řecký národní odboj“) v oblasti celého Středozemního moře po zbytek celého celosvětového válečného konfliktu a snažil se vést nekonvenční válku s Nacisty, kde to jen šlo, což se jim dařilo do té míry, že si získali reputaci jako jedno z nejlepších hnutí odporu ve válce. To ale přirozeně neplatilo jen pro řecké síly přímo ve státě, ale i pro ty, jenž bojovaly v exilu po straně Spojeneckých armád. Toto tažení (a některé další faktory okolo) se pak finálně podepsaly na skupině s názvem „Sacred Band“ (řecky: „Ιερός Λόχος“) nebo též „Sacred Squadron“ („Svatá“, resp. „Požehnaná Skupina / Oddíl“). A šlo o speciální jednotky trénované v duchu Britských speciálních sil (British Special Air Service), díky čemuž vznikl i jakýsi prekurzor moderní jednotky Greek Army Special Forces (speciálních řeckých jednotek).
Ani po válce ale nemělo Řecko klid. Bylo zmítáno civilní válkou mezi komunisty a anti-komunisty a to po třicet let. Převrat v roce 1967 zajistil, že se do vlády dostala vojenská junta („Režim plukovníků“) jenž zůstala u moci až do roku 1974. Když poté konečně tento poměrně křehký režim zkolaboval, tak Řeky kontrolovaný Kypr byl napaden Tureckými silami. To byl krok, jenž finálně podpořil a založil masivní Turecký sektor v této oblasti (tj. severní část ostrova). Dnes tomu Turkové říkají „Turecká republika severního Kypru“ a logicky ji Řekové neuznávají. Označit tedy v těchto souvislostech vztahy mezi Řeky a Turky jen za napjaté je pak hrubým podhodnocením stavu.
Co se týče časů modernějších, tak Řecko je dnes již členem jak NATO, tak i Evropské Unie. Ozbrojené síly První Helénské republiky potom sestávají z První Helénské republikové konvenční armády, námořnictva i letectva. Každý z nich si přitom podržuje nemalý a komplexní arzenál konvenčních i nekonvenčních lidských sil i vojenského materiálu.
První Helénská republika byla z pohledu jejích maskovacích vzorů a kamufláží zdaleka nejvíce ovlivněna maskovacími vzory jiných států. Zejména v této věci stojí za zmínku Francie, Portugalsko a Spojené státy. Přesto ale, většina místních kamufláží je zcela jednoznačně orazítkována nezpochybnitelným lokálním koloritem a stylem o sobě vlastním. Během let ale řecké maskovací vzorky určitě nejvíce ovlivnila Francie a její „tenue leopard“ / Leopardí kůže let 1950. a poté portugalský maskovací vzorek M1963 („vertikální plaz“). Jak šel čas, v posledních letech se místní elitní jednotky řecké armády a námořnictva rozhodly adoptovat ni ěkteré z moderních variací na digitální kamufláže z USA.
Vůbec první řecký maskovací vzor produkovaný lokálně byla kopie legendární a známé francouzské „leopardí kůže“: „tenue leopard“ či také „lizard“ anebo „ještěrka“. To bylo maskovaní představené asi tak veprostřed let 1970. i tento design se zdá být, že používá původní francouzskou „laté“ barvu + kresbu i další odstíny shodné s originálem. Byla to věc tištěná na těžké bavlněné látce.
Jak už to tak v podobných situacích bývá, i zde se nakonec objevila varianta na originální francouzské maskovací vzory. Ta konkrétně tu zahrnovala variaci na původní francouzskou kresbu a to v podobě ještě více tvary rušící prvek v celkovém vzorku. I zde se ukázalo několik barevných variací, jenž variovaly od velmi sytě krémové až po jasně olivovou na pozadí. Všechny variace využívají stejných pletiv / podkladů a jedna unikátní záležitost je jakési „rozbodování“ nemalých částí z celého podkladu a též i zde velmi distinktivní a unikátní tvar i barva některých maskovacích pruhů + jejich přesah a propletení. V designu jsou patrné i přesahující se tahy tmavě hnědé a temně olivové. Tím vniká velmi unikátní design. Všechny typy se razily na kepru střední váhy mimochodem. Tento maskovací vzorek, stejně jako jako jeho pozdější přijaté pod-varianty, jsou všeobecně vnímány jako symbol a uniforma nejčastěji asociovaná s „První Helénskou armádou“. Najdete ji totiž jak na běžné armádě, tak i u letectva a námořníků. A nosili ji vícekrát během let, takže o to větší dojem stihlo maskování udělat. I když se na celou tuto třídu maskovacích vzorků veřejnost i sběratelé často odkazují prostě jen jako na „Řeckou ještěrku“, faktem je, že existovaly ještě i její četné podvarianty a to dobře zdokumentované.
Druhá série / varianta na „ještěrčí“ kamufláž byla přijata v době rozpínající se přesně mezi pozdními lety 1980 a časnými 1990. Tato variace je již vytištěná na tenké a lehké rip-stopové bavlně a faktem je i to, že tento typ a jeho design již není místně tak rozkouskovaný na jednotlivé body jako typ mladší, první. Tak či onak, i tato druhá verze maskovacího vzoru se objevila ve stejné variaci stran jeho barevného podání. To ale paradoxně nebylo záměrem, ale spíše v důsledku toho, že se tyto masivní zakázky celkem logicky nezpracovávaly všechny v jednom závodě.
Jako vyslovená maskovací zajímavost a drobnost pak působí následující maskovací vzor, je zřejmé, že i ten byl ovlivněn portugalským typem „vertikální ještěrka“. Ten se objevil v Portugalsku v letech 1960. A nejméně dva řecké maskovací vzory stejného vertikálního designu pochází z let 1970. (středních i pozdních). Jednoznačně nejčastěji viděná je ale verze od „32. Mariňáckého Regimentu“ (dnes 32. Námořní brigáda - „Ταξιαρχία Πεζοναυτών“). Jde o typ s hustými vertikálními proužky barvy modro-černé a dva odstíny zelenavě olivové + krémové pozadí. Tomuto typu se přezdívá v některých sběratelských kruzích „Řecké chaluhy“ kvůli zřejmé podobnosti s touto mořskou formou života. Co se týče nasazení, tak s tímto typem se dá setkat ca do let 1980.
Dalším vertikálním designem byl, i když již jen velmi nakrátko žijícím, typ označovaný jako „DYK“ (doslova „Řecké speciální námořní síly“). Ten obsahuje barevné schéma velmi podobné tradiční „zelené ještěrce“ (prvnímu typu z „První Helénské republiky“), má ale viditelně řidší uspořádání a velmi nečekané je i jeho zjevné vertikální zarovnání.
Cca do let 1990 se datuje tento maskovací vzor, jaký taktéž nosili členové DYK („Řecká námořní speciální jednotka“). Jde o typ „Americký les m81“.
Lidé spadající pod řecké letecké síly a námořní speciální síly zase občas nosili i tento maskovací vzor: jde o bývalý britský typ DPM určený pro trénink i nasazení.
Nedávno se mezi jinými jednotkami DYKu (řeckých námořních speciálních sil) objevila dokonce i kopie maskování „USMC MARPAT Temperate“.
Obdobně, u jistých námořních speciálních jednotek (DYK) + leteckých speciálních jednotek (31 MEE) se ukázaly ex-USA přebytkové pouštní kamufláže ve standardní USA pouštní trikolóře.
Asi tak okolo roku 2007 nadále se mezi některými řeckými armádními speciálními jednotkami zjevily i některé honosící se s „US Army Universal Camouflage Pattern (UCP)“. Je zřejmé, že je Řecká armáda nesmírně kosmopolitní.