Survivalové priority trochu jinak aneb originální pohled na problematiku přežití

I když to tak možná zprvu vypadá, nenechte se obsahem jakékoliv slušnější sady na přežití nijak odradit. Jak totiž brzy sami zjistíte ze své praxe – čím více toho o přírodě a přežití budete vědět, tím více z předmětů přestanete potřebovat! Ti skutečně největší borci / minimalisté nepotřebují do přírody nic a vše si tam vyrobí, ti jen o trochu méně dobří zase berou jen pár věcí typu nádobu na vaření + sekeru.

Asi každý ví, že člověk nemůže fungovat bez přírodních zdrojů, věcí a látek příliš dlouho. I proto vznikla asi tzv, „Trojková škála“, díky které si naštěstí jakýkoliv člověk může zapamatovat aspoň ten naprostý základ. Ne, že by snad někdo nevydržel v některých konkrétních případech déle, ale znamená to zkrátka jen to, že tohle už většinou bývá hranice, za kterou již není návratu (už nejste schopni se ani napít po 4-5 dnech žízně apod.)

• Když zpanikaříte v nevhodné situaci, popřípadě zapomenete utéct z boje – je do 3 vteřin po vás.
• Když nemáte co dýchat nebo jste právě vylezli z ledové vody, může být po vás již do 3 minut.
• Když nemáte přístřeší a přižene se na vás bouře, může být po vás do 3 hodin.
• Když nemáte vodu, může být po vás do 3 dní.
• Když nemáte jídlo, nepřežijete 3 týdny.

 Žít v lese jako Robinson Crusoe má sice jistou romantiku, nejde ale o nic příjemného – člověku zde rázem přestanou být plněny všechny jeho potřeby (nulový kontakt s lidmi, neexistující péče o zranění, žádné rozptýlení typu knihy a internet, žádné pohodlí při spaní, žádné oblíbené jídlo nebo čistá voda, …). Survival je zkrátka tvrdá práce na 24 hodin denně, při níž ani kolikrát nemáte čas si uvědomit, jak úžasné možná vlastně právě máte své okolí…

Jaké jsou skutečně ty nejdůležitější okamžité survivalové priority?

• Kyslík / Vzduch – člověk bez vzduchu nevydrží prakticky nic, takže nemá cenu si ho odpírat. Lidem se dýchání během let vývoje z jednotlivých buněk velmi osvědčilo, takže s potřebou kyslíku prostě nic nenaděláme. Je to podstata a biologie našeho organismu, tím pádem zde nikdo nic nenatrénuje (potápěče a rekordmany v dlouhodobém potápění nepočítáme), ani kdyby o to sebevíce usiloval.
• Bezprostřední hrozba vašemu bezpečí – abyste se vůbec mohli věnovat dalším survivalovým prioritám, je nutné být nejprve mimo bezprostřední nebezpečí, případného útoku. Jistě budete souhlasit, že nemá cenu převařovat vodu, když se snažíte přežít útok psa se vzteklinou. A totéž platí pro boj potřebný k ochranně vaší či vaší rodiny. Vynikající volbou pro obranu jsou zbraně úderné všeho typu (působí totiž šok – určitě jste se již sami praštili do hlavy nebo jiné tělní části). Zbraně řezné a bodné na obranu nejsou ideální, ba jsou zcela nevhodné, protože jejich bezprostřední stop-efekt je prakticky nulový (garantujeme vám, že i ten největší zfetovaný 130 kg vrah a maniak napěchovaný adrenalinem z nějaké šílené historky, co znáte, že ustál 17 ran nožem, tak že by na něj stačila jedna-dvě rány (třeba teleskopem) na nohy a ruce – zlomené koleno, stehno, ruka s nožem, … Pamatujte, že pokud někdo nemůže chodit, potažmo udržet zbraně v rukou, nemůže vám ani uškodit!). Vynikající volbou na dálku je zase pepřový sprej – nestojí prakticky nic, je lehoučký, funguje na psy, lidi i jiná příliš zvědavá zvířata a můžete jím vyzbrojit i ženy a děti. U zvířat je to vcelku jedno, ale u lidí by se měl použít překvapivě pro co největší účinek.
• První pomoc – opět platí, že když má člověk na těle ránu, která vyžaduje okamžité ošetření a situace to umožňuje, je na místě tak i provést. Nemusí jít nutně jen o šití 20 cm rozřezané rány, ale klidně i o jiné lékařské nevyhnutelnosti – 50 klíšťat po těle, tříska v oku, … To ale předpokládá aspoň průměrně vybavenou lékařskou sadu + malou pinzetu na klíšťata.

 Vlastnit pepřový sprej je skvělá volba, jak se u nás (pozor na to při cestování a výletech kamkoliv po Evropě! Někde jsou spreje pro „civily“ zakázané!) vypořádat legální cestou prakticky se všemi dvounohými anebo čtyřnohými otravy včetně agresivních psů, divočáků, jelenů v říji a medvědů. Obvykle mají dosah okolo 2-6 metrů a jsou podle svého typu různě náchylně na boční vítr a míření. Jestli má nicméně dokonale a spolehlivě fungovat ale, musíte jej držet v úhlu co nejbližšímu 90°, jinak riskujete u těch nejlevnějších výpadky účinného proudu.

Jaké jsou pořád poměrně důležité survivalové priority?

• Tělesná teplota – hypotermie (podchlazení) je stejný problém jako hypertermie (přehřátí). Nezapomeňte, že k podchlazení klidně i u nás toho stačí relativně málo: už zase jste naivně věřili předpovědi počasí a nechali doma pláštěnku / pončo / svetr a co čert nechtěl! Stačí rychlá jarní bouřka, kdy z příjemných 25 °C udělá vichřice nepříjemných pocitových 12-14 °C a je za hodinku-dvě problém. Navíc, ze všeho kape voda, takže člověk si ani nemůže rozdělat oheň na usušení právě tehdy, když to nejvíce potřebuje. V podobné situaci je skvělou volbou termoska, co rychle umožní zvýšit tělesnou teplotu, když to nejvíce potřebujete. Dá se ale využít aspoň na ruce i improvizovaný ohřívač z prázdné plechovky (jen pozor na pořezání při výrobě!) + uhlíku z ohně / čajové svíčky umístěné dovnitř.
• Přístřeší – vynikající improvizované přístřeší jsou jakékoliv stromy, ideálně s listím (závisí dost na sezóně) nebo jehličím (nezávisí na ničem). Jejich struktura větví bývá taková, že na vás dolů již nedopadne prakticky nic (s výjimkou krup a opravdu silných dešťů). Ideální je samozřejmě najít větve co nejhustější, popřípadě umístěné tak, aby se nad vámi překrývaly ve více vrstvách (malé smrky hned nad + výše obří dub). Kdo má nějakou tu celtu nebo větší pončo, i to se dá použít, ale bude třeba vše dobře upevnit před nárazy větru (s polní lopatkou se dají velmi snadno její okraje zaházet hlínou a zatížit kamením). Komu nevadí spaní nad zemí, může přístřeší klidně nahradit jen celtou / pončem upevněnou právě přes hamaku.
• Oheň – i tehdy, pokud si myslíte, že survivalová sada je jen pro idioty, magory a fanoušky všelijakých survivalových show, vezměte minimálně jednu na milost. Je to nutné z toho důvodu, jelikož můžete být bez batohu, kde je většina vaší výbavy (uklouznutí při přecházení potoka, napíchnutí na větev, …). A pak se vám bude krabička, co dokáže rychle zažehnout oheň velmi, velmi hodit. A pointa je, že je to pouzdro s KPZ / krabička nepromokavá a na vodě plovoucí! Pokud budete v naší přírodě něco muset dělat ze survivalu, ujišťujeme vás, že to bude na 90 % rozdělání právě nouzového ohně. Za oné konstelace, že máte poblíž břízu, je to super, jelikož její kůra hoří i zcela mokrá.
• Hydratace – když jste na poušti je situace jiná, ve střední Evropě to ale není věc, co by vás do hodiny zabila. Většinou se dá narazit na nějaký ten rybník a rozbahněný potok ve kdejaké obci. Stejně jako v případě kyslíku a dýchání – ani voda není věc, co by se dala nějak „trénovat“. Svůj organismus v dehydrovaném stavu zbytečně připravujete o jeho špičkovou funkci nyní, když to obvykle velmi potřebuje! Dehydratace = horší rozhodování, funkce smyslů i jiných tělesných funkcí. Řada lidí právě z důvodu dehydratace udělala špatné survivalové rozhodnutí, co jejich odchod jen uspíšilo (např. dali si něco k jídlu, což vodu dále spotřebuje). Jen s deštěm dlouhodobě nevystačíte, protože z nebe samozřejmě padá destilovaná voda – bez jakýchkoliv minerálů a látek.

 Hrnec by se měl vždy používat s poklicí, jelikož to šetří čas a energii. Nezapomeňte ani na to, že právě do hrnce se toho vejde taktéž nemálo: sypké zásoby jídla třeba (rýže, fazole, …). Můžete sem nacpat i veškeré zbylé vybavení a nést tak jen hrnec namísto roztrhnutého batohu.

Jaké jsou ty méně důležité survivalové priority?

• Jídlo – jídlo je pro ztracené lidi obvykle spíše morální podpora nežli cokoliv jiného, ale je to typicky pro průměrného turistu zbytečná váha, kterou je lepší nahradit za něco jiného. Uvažte sami: u všelijakých konzerv máte zhruba půlku váhu vody a zbytek je nějaká přesolená hrůza z masa a se vzletným názvem („Guláš po Japonsku“). Pokud si opravdu troufáte a nic vás nerozhodí, co se týče gurmánských zážitků, tak nejlepším a nejvíce zkoncentrovaným zdrojem energie je přímo jen samotný tuk (nakonec, máme z nich dvojnásobek využitelné energie proti cukrům a proteinům)! Není náhoda, že staré národy jedli Pemmican (tuk, ovoce / bobule / plody obecně + zdroj proteinů, obvykle maso). To nejlevnější a nejlepší, co do sebe ale může moderní člověk (navíc v 60-70 % případů s mírnou nadváhou) dnes dostat jsou semínka všeho typu: nejlevnější jsou obvykle slunečnicová (dají se sehnat 5 kg za 250-300,- Kč), mandle, konopná, … Tam je vše co člověk potřebuje a navíc v koncentrovanější, vyváženější a zdravější formě, nežli průměrná konzerva či instantní nudle made in China. Navíc je tam vše ve vyvážené formě: 40-60 % tuků, 10-20 % proteinů a 15-30 % cukrů.
• Transport – většina lidí, co narazí na problémy v přírodě / divočině obvykle nemá žádný trénink a tím méně představu, jak se zachovat v krizi. Navíc jakékoliv podobné detaily znalostí jsou obvykle zasunuty až absolutně někam do pozadí jeho mysli, protože člověk je právě v šoku z toho, že se ztratil a neustále si říká, že už určitě na někoho narazí, že je to už jistě jen už za další zatáčkou nebo že tady přece ráno šel atd. Přepálit se již první den není dobrý nápad, protože se tím připravujete o jedinou věc, co vás opravdu může dostat z problémů a to doslova: totiž vaše nohy.
• Operační bezpečnost a Obrana – mít možnost bránit se na blízko i na dálku je klíčové pro jakékoliv vaše krátkodobé přežití i dlouhodobé přežití. Je proto zcela nezbytné ovládnout aspoň nějaké zbraně na blízko (nunchaku, nůž, běžná hůl, teleskopický obušek, … ) i na dálku (pepřový sprej, házecí oštěp, luk, kuš, puška, pistole, …)! Každopádně, člověk by měl vědět, co si může dovolit v dané věci. V této věci platí prakticky totéž, co bylo už řečeno i v sekci první, takže je nutné se ubránit všemu, na co máte pocit, že narazíte. Buďte ale přísnými realisty – tak třeba, při setkání s medvědem přežije 90 % těch, co se brání pepřovým sprejem a 50 % těch, co se zbraní.
• Spánek – další omezení lidského těla, jenž je nutné respektovat, aby měl člověk optimální výkon. Problém je ale, že moderní člověk obvykle není zvyklý spát absolutně všude. A je tu i faktor psychologický – na novém místě člověk prostě nikdy nedosáhne nejhlubší spánkové fáze. Spaní na různých místech venku se dá trénovat (známe jedince, co spí celoročně na balkoně), stejně jako zvykání na stále věští nepohodlí, takže to pak není pro danou osobu až takový šok. A co bylo řečeno pro negativní vlivy žízně na tělo, ani spánkový skluz pro tělo nevyznívá nikterak lákavě: v první řadě poklesne ale kvalita všech jeho smyslů, zpomalí se rozhodování, a tak podobně, což jsou vše věci, jenž nás mohou (popřípadě někoho blízkého) snadno stát zdraví nedejbože život. Asi to ale velmi dobře znáte sami tedy, co s člověkem udělá jen jediný den beze spánku, i když má jinak všechny potřeby pokryté – určitě se to již i povedlo někdy i vám (z horka, kvůli nemoci stále zvracíte, …). Výkon podobného těla není ani náhodou ideální a nejhorší je, že si to člověk obvykle ani neuvědomí!

Je možné, ba jisté, že pro někoho bude jiná survivalová priorita důležitější před jinou (třeba někdo, kdo tráví prakticky 100 % svého času na vodě), takže vše výše řečené samozřejmě není vytesané do skály, ale spíše inspirativní zamyšlení.