Co víme k pozorovacím dalekohledům?

 Pozorovací dalekohledy jsou již trochu velké a rozměrné na to, abyste je používali jako běžné turistické / na ptactvo / divokou zvěř / koukání po horách / … Ve všech těchto případech uděláte lépe, když sáhnete po patřičném modelu s menším přiblížením. Správná volba vám i zde totiž ušetří nejednu starost – zejména pak s objemem a váhou.

Navzdory jejich popularitě a všeobecné rozšířenosti prakticky do každé domácnosti jsou pozorovací dalekohledy často zakryty jistým závojem tajemna. Jen málokdo je na ně totiž takový expert, aby hned poznal, jaký je lepší ve srovnání s jiným a jak moc jeden parametr může či nemusí ovlivňovat pak ve finále i kvalitu. Povězme si tedy, jak se liší, jak si jej zdárně vybrat, i to, proč volit nějakou funkci spíše nežli jinou.

Základy fungování pozorovacích dalekohledů

Jednoduše řečeno, pozorovací dalekohledy (ať již ve formě monokulární či binokulární) jsou tvořené soustavou čoček, jenž vám zprostředkují zvětšený pohled na věci. Binokuláry mají ovšem (jak se dá koneckonců odhadnout i z jejich jména), dvojici objektivů, kdežto monokulár má jen jeden.

S ohledem na lidskou biologii samozřejmě platí, že pozorovací dalekohled typu binokulár je pro vaše oči příjemnější. Navíc, poskytne vám i lepší prostorový odhad vzdálenosti nežli pozorovací dalekohled typu monokulár (u něj musíte mít jedno oko vždy zavřeno). Pokud proto chcete opravdu jen ten co největší zážitek z dané scény, pak ten vám poskytne pouze a jedině binokulár.

Asi jste si již také všimli, že jisté pozorovací dalekohledy jsou velmi hubené a střízlivé a jiné zase masitější – to je zase dosti ovlivněno tím, jaký z typů konstrukce daný pozorovací dalekohled využívá (jsou nezbytné, jinak byste ve všech viděli vše naopak):

• Jednak zde máme konstrukci dalekohledů tradiční střechovou - ty umožňují stavět pozorovací dalekohledy rovné konstrukce. To je sestava proti Porro pozorovacím dalekohledům ležící v jedné řadě (a proto i užší) a snáze se logicky i budou leckomu držet v ruce, kterou ne každý má jako obr. Na druhou stranu, samovolná ztráta světla v nich není nikterak zanedbatelná.
• Pak tu máme pozorovací dalekohledy s typem čoček Porro – jsou sice velké a těžko, ale ztráta světla je v nich minimální. A mají i další výhody: jsou kratší a nabídnou vám proto vždy lepší hloubku ostrosti a širší zorný úhel proti pozorovacím dalekohledům s konstrukcí střechovou.

Pozorovací dalekohledy se liší cenou stejně tak, jako jiné třídy produktů – asi si ale řeknete, jak to, že se dají sehnat modely od třech stovek to třiceti tisíc? U pozorovacích dalekohledů je ale ve hře nejen jejich velikost, ale také kvalita jejich optiky. Speciální vrstvy na optice nanesené, speciální konstrukční úpravy v rámci maximální výdrže atd. A rozhoduje samozřejmě i výše uvedený typ konstrukce pozorovacích dalekohledů. A je tu i faktor, kdy se dalekohledy různé vnitřní konstrukce zdají být sice zvenku stejné a i jejich výkon je podobný, ale uvnitř se liší právě typem konstrukce optické soustavy (střechový versus Porro) a přesto je typ střechový dražší, nežli typ druhý. Občas to platí jen do určité velikosti / přiblížení atd.

Abychom to ale uzavřeli, jestli chcete jen tu nejlepší kvalitu obrazu, volte typ pozorovacího dalekohledu s optikou Porro. Díkybohu to platí právě takto: tj. pozorovací dalekohledy typu Porro jdou obvykle i snáze produkovat a jsou tedy i logicky levnější. Za stejnou cenu tedy dostanete lepší / větší Porro jako jiný, dražší hranolový pozorovací dalekohled.

Technicky správně řečeno by se ale typ pozorovacího dalekohledu Porro měl nazývat „dvojitý Porro hranol“, ale všichni výrobci to jen zkrátka zkracují na „Porro“. A proč se to vlastně píše vždy s velkým písmenem? Je tomu tak kvůli faktu, že jej vymyslel a zkonstruoval cca okolo roku 1850 Ignazio Porro. Naopak termín „střechový hranol“ byl poprvé použit u Abbe-Koenigova hranolového designu, co se snažil zachovat linii vize (světlo, co do něj vstoupí, zase nezměněné vystoupí do oka). Objevil se mimochodem také typ Amici a Schmidt-Pechan (SP), co funguje stejně, ale provádí to trochu jiným způsobem. Největší výhoda SP designu je ta, že je zdaleka nejvíce kompaktní proti Amici i AK designu, takže se snáze v praxi drží, což je poznat hlavně při dlouhých akcích, kdy vaše ruce bez stativu vysloveně trpí.

 Mít pozorovací dalekohled s maskovacím motivem je sice super tehdy, když chcete zůstat nepozorovaný zvěří při lovu nebo protivníkem ve válce, má to celé ale i druhou stranu mince. Když vám totiž podobný kousek spadne večer (respektive v noci) do trávy, nebude se vám hledat nijak snadno.

Jaké pojmy okolo pozorovacích dalekohledů je dobré a nutné znát?

Výrobci obvykle instalují na pozorovací dalekohledy očnicové gumové prvky, jenž jsou umístěny v optimální poloze vzhledem ke zbytku soustavy. Problém ale je, když má někdo brýle (tj. krátkozrakost nebo dalekozrakost) anebo zkrátka nemá obě oči stejně ostré (a že je to většina z lidí). Pokud tedy nosíte standardně brýle, popřípadě jste jedním z postižených, zvolte si takový model pozorovacího dalekohledu, jenž nabízí i tzv. dioptrickou korekci ostření, popřípadě odklopné / odnímatelné gumové očnice (pak se dá i s brýlemi). Mechanická korekce vám pak umožní nastavit si buď pro jedno, anebo každé oko zvláště pozitivní či negativní dioptrickou korekci, když tedy vyvstane tato nutnost…

Obecně platí, že čím delší je optimální vzdálenost mezi vašima očima a dalekohledem, tím menší viditelné pole u tohoto pozorovacího dalekohledu obvykle i najdete (ve srovnání s modely s kratší optimální vzdáleností pozorovacího dalekohledu).

• Zvětšení a Typ objektivu – veškeré pozorovací dalekohledy i monokuláry jsou v první řadě definovány dvojicí čísel jako třeba „10x42“ anebo „7x20“, jenž se odvolávají na jejich zvětšení / přiblížení a na průměr objektivu v milimetrech. To tedy znamená, že zrovna v případě pozorovacího dalekohledu „10x42“ má jeho majitel k dispozici desetinásobné zvětšení (tzn. věci se vám s ním budou zdát jako byste je sledovali ze vzdálenosti jedné desetiny proti běžnému oku) a k tomu průměr objektivu dvaačtyřicet milimetrů. I když se pro běžné turistické nasazení většinou dá vystačit s přiblížením sedminásobným až desetinásobným, do divadla bude vhodnější spíše něco z řady 3-5x, sportovci si zase vystačí se 7x, no a lovci zvěře (potažmo i jejích snímků) pak sáhnou po aspoň 10x optice. Pamatuje ale i na to, že čím vyšší přiblížení váš pozorovací dalekohled bude mít, tím větší problém s ním budete mít tehdy, pakliže jej hodláte držet v ruce. Již u hranice 7-8x to dost obtěžuje a i když se to dá trochu zredukovat těžším pozorovacím dalekohledem, i ten vás zase po čase paradoxně o to rychleji vysílí. Kdo chce pozorovat stabilně nad 10x, tak je zkrátka slušný stativ nezbytnost. Co se týče pojmu „průměr vnějšího objektivu v milimetrech“, tak to je zdaleka ten největší člen celé vaší optické soustavy u vašeho pozorovacího dalekohledu, i on proto patřičně zdaleka nejvíce ovlivní váhu celé soustavy, kvalitu celé soustavy (větší sklo = více pochytaného světla = vše se bude zdát více jasné, čisté, ostré a kontrastní), cenu celé soustavy a to vše najednou. Je to tedy pro váš nový pozorovací dalekohled parametr, který by pro vás měl být minimálně stejně důležitý jako jeho přiblížení.
• Pozorovací dalekohledy se zoomem – co se týče pozorovacích dalekohledů se zoomem, tak ty jsou velmi příjemné tím, že nabízí od pozorovacích dalekohledů běžných proměnlivé přiblížení. Když tedy váš zrak padne na něco v tomto duchu: „10-30x60, pak vězte, že se vám jeho výrobce snaží naznačit, že kromě objektivu velikosti šedesáti milimetrů se můžete těšit i na proměnlivé přiblížení v rozmezí desetinásobném až třicetinásobném. Na většině moderních pozorovacích dalekohledů se to řeší otočným prvkem, popřípadě přibližovací posuvnou páčkou. U těch nejpohodlněji navržených modelů se dá jejich přiblížení změnit i bez toho, aniž by člověk musel sundávat daný model z očí, takže to vše pěkně provedete i během vašeho vlastního pozorování. I když nabízejí pozorovací dalekohledy se zoomem vítané přiblížení, je faktem, že je to zaplaceno dalšími nepříjemnostmi: optika i cesta skrze ni byla optimalizována na určitý typ přiblížení, takže během změny přiblížení v obou těchto extrémech se dočkáte tu více a tu zase méně viditelné degradace kvality jeho obrazu (viditelné jen občas ale, liší se to dost i model od modelu, ale vždy to poznáte podle toho, že ve vašem pozorovacím dalekohledu utrpěl trochu jeho jas a ostrost).
• Průměr výstupní pupily – udává, kolik ze zaostřeného světla se dostane do vašich očí (variuje od 6-8 mm v absolutní tmě až po 1,5 mm v jasném světle, jak ale člověk stárne, jeho maximum pomalu klesá: kojenec zvládne i 8 mm, lidé okolo věku 60 jen již 4 mm a kdo má přes osmdesát, tak zvládne už jen 2,5 mm). Přímo také ovlivňuje světelnost daného pozorovacího dalekohledu. Vždy je to hodnota ovlivněná přímo přiblížením na straně jedné a velikostí okuláru na té druhé(stačí vydělit jeho průměr jeho přiblížením a je to – třeba u modelu „10x42“ jde o 4,2 mm výstupní pupilu). Když nebude váš pozorovací dalekohled s dostatečnou rezervou na straně průměru výstupní pupily, bude se vám zdát, že se díváte jakoby skrze malou dírku. Ty nejmenší pozorovací dalekohledy s hodnotami typu „10x25“ tedy budou s pupilou 2,5 mm prakticky na nic kromě nejjasnějších dní. U pozorovacích dalekohledů se zoomem je věc ještě dále zdůrazněna: když máte třeba pozorovací dalekohled s parametry „10-30x60“, tak to značí, že 10x má výstupní pupilu velmi slušných 6 mm a naopak 30x jenom 2 mm. I proto je doporučeno lovcům, astronomům a milovníkům ptáků mít rozlišení maximálně 8x nebo nižší + k tomu objektiv s průměrem přes 50 mm, aby měl člověk skutečně širokou výstupní pupilu i tehdy, když je naprostá tma. Tato konfigurace se mimochodem doporučuje i lidem okolo vody a moří, jelikož pomáhá trochu zredukovat efekt pohybu vody.
• Světelnost pozorovacího dalekohledu – je daná druhou mocninou průměru výstupní pupily. Když třeba máme model se 7 mm výstupní pupilou, tak je světelnost daného pozorovacího dalekohledu 49. Samozřejmě, čím vyšší, tím lepší výkon můžete od daného pozorovacího dalekohledu čekat.
• Šířka zorného pole – ta se uvádí v metrech na kilometr a platí, že s větším zvětšením dalekohledu se šířka zorného pole pozorovacího dalekohledu také patřičně zúží.
• Viditelný úhel a viditelné pole – pojmy viditelné pole i viditelný úhel jsou zaměnitelné a značí totéž: objem scenérie, jaký vidíte skrze pozorovací dalekohled bráno z horizontálního hlediska (tak třeba, pozorovací dalekohled s viditelným úhlem 6,3° vás nechá vidět tento kousek ze 360° kompletu). S tím přímo souvisí také zdánlivý pozorovatelný úhel dalekohledu. Ten spočítáte tak, že vynásobíte zvětšení a viditelný úhel. Třeba u 10x42 to bude 6,3° x 10 = 63°. Je to hodnota, co udává tedy, jak velký kus scenérie uvidíte tehdy, když se podíváte skrze váš pozorovací dalekohled. Když tedy u nějakého výrobce uvidíte hodnotu jaksi podivně malou, pak jde zcela nepochybně právě o viditelný úhel a když bude zase naopak jaksi podezřele velká, pak zase zdánlivý viditelný úhel.
• Minimální ostřicí vzdálenost – i když se to jeví jako divný nápad vůbec o tom uvažovat (nakonec, od čeho jsou veškeré dalekohledy nežli od toho, aby nám něco přiblížily, že ano?), ale jsou mezi námi i lidé, jenž nezajímá u jejich dalekohledu maximální přiblížení, ale spíše minimální ostřicí vzdálenost. Pak ovšem nepotřebují pozorovací dalekohled určený pro stativ a s přiblížením od 10x výše, ale menší model určený pro turisty / na ptáky / na sledování sportu atd. Obvykle platí to, že jak se zvětší přiblížení, prodlouží se i minimální ostřicí vzdálenost. Když je to tedy pro vás důležitý parametr, určitě neberte tradiční binokulár ve vyšší verzi nežli 7-8x.

Jaké typy skel a optik mohu u pozorovacích dalekohledů očekávat?

Typ a kvalita celé optické soustavy a skel / objektivu je faktor nesmírně důležitý a hraje skutečně a doslova velmi „viditelnou roli“.

• Sklo pozorovacího dalekohledu – levnější modely skel mohou mít jisté neperfektní parametry / velké výrobní odchylky. Mohou být zpracovány méně kvalitně a vyleštěny v určitých místech méně dobře. To způsobí, že se barvy budou zdát divné, bude se s ním hůře ostřit, popřípadě bude mít na okrajích zkreslení obrazu. Existují přirozeně všelijaká skla s nízkou a ultra-nízkou disperzí, co nemají prakticky žádné zkreslení a zvládnou přenášet do vašeho oka světlo bez toho, aniž by jej zkreslily. Obraz se vám pak bude zdát živější / ostřejší / světlejší / s přesnějšími barvami proti sklům nejlevnějšího rázu.
• Eko-skla – občas bývá k vidění u moderních pozorovacích dalekohledů i cosi označené jako „eko-skla“, co to je? To jsou takové optické soustavy, ve kterých jsou skla přátelská k přírodě. To obvykle znamená žádný arzén a olovo. Vysloveně to kvalitu obrazu ale nijak neovlivňuje, takže je to jen o dobrém pocitu majitele daného pozorovacího dalekohledu…

 Pozorovací dalekohledy jsou jen jedním typem ze všech dalekohledových produktů na dnešním trhu a to typem značně specializovaným. Zatímco u dalekohledu turistického anebo loveckého je stativ sice úžasný, ale žádná hrůza se neděje, když není, zde je to absolutní nezbytnost. Kvůli klidovému třesu totiž neuvidíte absolutně nic.

Jak se liší skla typu BAK4, BK7 a SK15?

I když jsme se zatím jen omezili na srovnání typu „Porro“ a typu „hranolového“, tak je neoddiskutovatelným faktem, že i jejich kvalitu přímo ovlivňují materiály z jakých jsou zhotoveny. Dá se přitom dnes na trhu narazit na tyto typy:

• BAK4 (Baryum Crown) – toto je typ materiálu, jaký je dnes považován za nejlepší pro konstrukci jakéhokoliv dalekohledu a ty pozorovací samozřejmě nevyjímaje. Má proti BK7 o špetku menší propustnost, naopak ale vyšší disperzi a větší index lomu. Minimalizuje taktéž vliv chyby známé jako „vignetace“ / „vinětace“ a jeho zorné pole je osvětleno pěkně rovnoměrně. Přenáší snáze světlo, takže méně světla se během přenosu ztratí kvůli interním odrazům (formují se třeba na interních bublinkách zachycených uvnitř skel během výroby).
• BK7 – asi nejčastěji dnes používané sklo u dalekohledů. I když je s o trochu horšími vlastnostmi, nežli typ BAK4, je to optimální ekonomická třída pro běžné použití. Nezapomínejme ale, že je to pořád kompletně skleněná sestava, takže proti plastům má stále excelentní propustnost světla a omezený počet imperfekcí.
• SK15 – jde dnes na trhu o materiál spíše netypický, co se snaží být středem mezi BK7 a BAK4 a tudíž zlatá střední cesta. Má index lomu vyšší jako BAK4 a BK7, svojí disperzí spadá ale přesně mezi BAK4 a BK7. Pozorovací dalekohledy se skly  SK15  jsou velmi jasné a jejich kontrast je taktéž mimořádný.

A jak rozeznáte, zda má váš pozorovací dalekohled typ BAK4 nebo BK7? Otočte jej, podívejte se na něj z 15-20 cm a prostudujte si jeho výstupní pupilu. Jestliže vidíte jakýkoliv náznak čtverce, jde o BK7, pakliže nevidíte nic, spíše jen zakulacenější čočku, jde o hranoly typu BAK4 (vykazují lepší ostrost u okrajů díky lepšímu přenosu světla ve skle a jejich výstupní pupila se proto zdá jakoby kulatá).

Jak mohou být kryta skla u pozorovacího dalekohledu?

Aby byla celá optická soustava u daného modelu pozorovacího dalekohledu co nejkvalitnější, často jí výrobci pomáhají jedním dobrým trikem – speciálními povrchy na sklech i hranolech. To může skutečně neuvěřitelně pomoci s jasem a kontrastem, takže určitě sáhněte ideálně po takovém modelu pozorovacího dalekohledu, co má dielektrické krytí optiky, jenž zajišťuje, že se téměř 100 % světla, co hranoly prochází, také pak i dostane skrze celou soustavu i do vašich očí, což se podepíše ve vyšším kontrastu celé scény.

Dalším typem krytí je „fázově-korekční“ krytí a je to typ využívaný výhradně na střechových hranolech. Je tomu tak z důvodu, jakým stylem střechové hranoly odráží světlo. Jde o to, že se zde paprsek dělí a jeden se do oka dostane o zlomek vteřiny později jako druhý, jelikož oba cestují nezávisle na sobě. Většina lidí si toho ani nevšimne, ale profesionálové všech druhů a velmi citliví lidé mohou. Když jsou pak znovu zkombinovány v oku, dojde tehdy právě jakoby k fázovému posunutí. To může ovlivnit barvy a celkovou kresbu optiky. Když sem ale výrobce nanese na jeden hranol speciální vrstvu, jenž toto koriguje (a oba paprsky pak dorazí do očí synchronně), problém nenastává.

Jak dalekohledy a pozorovací dalekohledy ostří?

Drtivá většina z moderních pozorovacích dalekohledů využívá systém ostření spočívající v pohybu centrálního šroubu směrem doleva nebo doprava. Tímto se pohybují oba okuláry současně. Je dnes i tradicí, že obvykle mívají tyto modely i dioptrickou korekci na jednom okuláru (proč není na obou? Není potřeba! Nejprve zavřete pravé oko, zaostříte levé oko s hlavním šroubem, poté zavřete pro změnu levé oko a pravé oko doostříte jemnou otočnou korekcí na pravém okuláru).

Ano, samozřejmě platí, že jeden výrobce může mít dioptrickou korekci jen na levém okuláru a další zase jen na pravém. Jsou ale i s oběma, i když jedna je obvykle více než dost – viz výše.

Existují na trhu i speciální drahé kousky pozorovacích dalekohledů, jen mají dokonce ostření na každém oku sólo, což je sice úžasně přesné, když se potřebujete perfektně trefit na obě své oči. Co ale čert nechtěl, je to dost frustrující zkušenost tehdy, když je využíváte s více lidmi zároveň (a každý tedy musí stále znova a znova ostřit).

 I když jsou pozorovací dalekohledy obvykle zamýšleny jako příslušenství primárně pro pozorování co nejvzdálenějších cílů, nepodceňujte u nich rozhodně ani jejich minimální ostřicí vzdálenost, jelikož se vám někdy může velmi hodit. A obvykle u velmi nečekaného cíle…

Jak moc vadí pozorovacím dalekohledům počasí?

Podobné rozdělení je samozřejmě důležité, jelikož bude omezovat vaše možnosti použití daného modelu.

• Pozorovací dalekohledy bez speciální izolace – tyto modely pozorovacích dalekohledů by se neměly používat na dešti, na moři, na vodě a v mlze, jelikož vlhko se jinak dostane dovnitř. To pak způsobí kondenzaci na sklech a známé „mlžení“. To ovšem nemusí jen překážet vizi, ale také někde v jeho útrobách způsobit rezivění a korozi.
• Pozorovací dalekohledy odolné na počasí – tyto dalekohledy již obvykle mívají utěsněné kroužky, aby se vlhko nedostalo dovnitř. Podle konstrukce může klidně však jít i o modely až vysloveně vodě-vzdorné (dají se pak totiž bez obav i ponořit na malou chvíli).
• Pozorovací dalekohledy odolné na mlhu – vzniká tehdy, když přejdete z teplých do studených míst a naopak. I proti tomu se ale dá poměrně efektivně bojovat: výrobci je plní inertními plyny typu dusík nebo argon.

Z čeho všeho dnes mohou být těla pozorovacích dalekohledů?

Šasi je základ okolo kterého je vystavěna celá optika, nicméně i tělo může nabývat řady typů:

• Hliník – co se týče dnešních dob, tak jde o tu zdaleka nejpopulárnější volbu ze strany výrobce. Či přesněji řečeno, je to nějaká ta hliníková slitina. Hliník je dnes lehký, levný, silný a jako bonus tu ještě máme odolnost na korozi.
• Hořčík – i když se to moc neví, tak kdyby vše ostatní bylo stejné, hořčíkový pozorovací dalekohled bude lehčí jako hliníkový pozorovací dalekohled v řádu cca 50 gramů. Samozřejmě platí, že lehčí optiku budete moci držet u očí déle, na druhou stranu ale, těžší pozorovací dalekohled bude v rukou stabilnější nežli super-lehký. A stejně jako hliník, i hořčík je velmi odolný a silný + odolný na korozi.
• Polykarbonátové pryskyřice – podle výrobce a svého typu má mnoho rozdílných vlastností. I tento materiál má ale jisté stejné společné jmenovatele: polykarbonátové pryskyřice jsou levné, silné a nekorodují. A co je nelepší – i za té největší zimy jsou stále přijatelné k držení, na rozdíl od kovu. Nemluvě o tom, že desetiletí podobných cyklů může „rozhasit“ optiku vašeho pozorovacího dalekohledu.

vyberte si pozorovací dalekohled