Je dobrý nápad pít v nouzi vodu z domácího jezírka nebo bazénu?

 Mimochodem, i tehdy, když se do svého bazénu umýváte mýdlem, tak stále by bylo vhodné jej filtrovat. A navíc, když nemáte chlór už, dá se zastoupit i jinými látkami používanými dříve i dnes k dezinfekci / na dlouhodobé uložení jídla (jedlá soda, mýdlo, sůl (2600-3300 částic na milion), …). Kdosi radí, že je na bakterie a řasy skvělá i prášková měď či stříbro (nikoliv chemický přípravek na této bázi), jenž jsou stabilní, levné a ekologické řešení zároveň, když k tomu přidáte ještě nějaký ten uhlíkový vodní filtr / filtr z uhlíkových nanotrubiček, máte rázem vodu lepší jako z koupené lahve údajně.

Kolik je asi tak okolo vás plaveckých bazénů ve vašem okolí?

Jen v USA je asi tak 10 milionů plaveckých bazénů. Z toho je 6 milionů zemních a 4 miliony nadzemních. A podle jiného úřadu je zde asi tak 105 milionů domácností v USA. Takže odhadem je v průměru po okolí 1 bazén na 10 domácností. To by tak mohlo odpovídat i pro evropské končiny…

Průměrný objem zemních bazénů je cca 75 000 litrů vody. Průměrný objem nadzemního bazénu je potom 38 tisíc litrů. To znamená, že místní survivalista a prepper může očekávat, že v celém státě je nějakých 606 miliard litrů vody. V průměru to dělá tedy na jednu rodinu 5680 litrů vody, což je dost na to, aby to udrželo rodinu čtyř po celý rok naživu (když tedy neuvažujeme vypařování), kdyby snad pro domácnosti byly jiné zdroje vody nedostupné (sluneční mega-bouře a EMP, co zničí infrastruktury).

Je to dobrý nápad spoléhat se po katastrofě na bazény v rámci získání pitné vody?

Je zde ale jistý kaz v této myšlence – tedy, spoléhání na vodu z plaveckých bazénů domácího typu jako záložní zdroj vody. Obyvatelé měst nenajdou nic příliš blízkého a pokud ano, již si ho někdo bude hlídat pravděpodobné. A je faktem i to, že většinou jsou bazény v místech, kde je největší horko. A jsou více v oblastech, kde si lidé mohou dovolit tento luxus. Jeden také nemůže předpokládat, že je někdo jiný drží čisté a připravené k pití.

I tak se ale dá říci, že jsou jistě oblasti, kde se podobná věc dá lehce použít jako záložní zdroj vody, když vám nebude stačit řeka / potok (ten by mohl být paradoxně a leckdy čistější jako bazén bez fungující čističky). Je to ale slušná zásoba vody v místech, kde jsou početné a dá s nimi vydržet i dlouho přes rok.

I voda z bazénu může být pitná, když jste chytří a staráte se o ni patřičně. Bezprostředně po nějaké hrůze bude voda v řádu dnů stále v pořádku. I tehdy, když na to již majitel trochu kašle, stále je čistá dost od toho nejhoršího.

V závislosti na ročním období a venkovní teplotě ale, po pár dnech bez čištění a chlóru se daný bazén začne zanášet řasami. Tato míra zanášení se dá zredukovat řádově tak, že v případě výpadku elektřiny si jej zakryjete plachtou / krytem. Někteří majitelé bazénů mají již kryty, jiní nikoliv, ale i pokud nemáte, ona bohatě postačí jakákoliv celta. Kryt totiž zabrání, aby Slunce rozložilo zbývající chlór ve vodě.

 Existují ovšem i odborníci, jenž jsou přesvědčení a razí názor, že je to názor vysloveně pitomý pít vodu z bazénu – když zde totiž lidem začnou růst řasy, tak zpanikaří a často tam nasypou jakoukoliv chemikálii mají po ruce (a že je v kolnách stále dost již dávno zakázaných věcí), nikdy tedy na pití raději nepoužívat, protože nevíte co a kdo zde provedl, běžné je prý i močení“.

Chlor, jenž se dává do bazénů proti řasám se totiž jinak rozloží poměrně rychle na UV světle. Ideálně by měl bazén mít 3-5 částic na milion vodních, přičemž 4 a méně jsou bezpečné na pití. Dá se to otestovat i domácky sadou bazénových testů.

Během nějaké té katastrofy, kdy pumpy nebudou fungovat (cokoliv, jenž se projeví ztrátou elektřiny anebo běžné vody) se chlorové tablety v dávkovači postarají o to, aby zde jistá úroveň byla. Když zde ale není žádný pohyb v této vodě, tak jeho efektivita a stejnoměrnost v bazénu bude jednak snížena a za další, nebude bez míchání stejně distribuovaný. Časem se i tak tedy objeví nějaké řasy asi.

Běžně se moderní voda upravuje tak, aby poměr chloru a vody byl maximálně 4 částice na milion (vaše voda může mít třeba jen 1 částici na milion), což je tak akorát na to, aby se zde nemnožily bakterie.

Jak vodu z plaveckého bazénu opět proměnit na pitnou?

Jestliže tedy chystáte / zamýšlíte použít bazénovou vodu k pití, tak zcela rozhodně si udělejte její test již nyní nanečisto, když se o ní staráte určitým režimem. Nejlépe nicméně rozhodně uděláte, když ji ještě minimálně 1 minutu vždy povaříte. Toto hypotetické scénário ale předpokládá, že jste bez elektřiny. Vaření proto může být větší výzva a bude rozhodně vyžadovat vaši kempovací sadu. Když také vodu nejprve proženete kvalitním vodním filtrem, tak bude bez škodlivin + jí tím zlepšíte i chuť.

Jaký je právě ten váš oblíbený filtr na vodu bude samozřejmě záležet na vás, počtu lidí v domácnosti, rozpočtu, … Určitě ale zvolte něco natolik dobrého, aby vám daný filtr ideálně vyčistil vodu co nejvíce i od případných lokálních podezřelých státních aditiv a podobných věcí, co tam nechcete.

I když samozřejmě nechceme spoléhat na bazén jako záložní zdroj vody primárně a automaticky při každém výpadku elektřiny, kdyby byla situace zlá a dlouhodobá, svoji službu by vám bazén jistě odvedl. Stačí se o něj jen rozumně starat a vědět, co a jak okolo.

Pokud nějaký zahradní bazén není váš, tak si nikdy nebudete moci být jisti, co do nich ještě někdo jiný nalil. Určitě proto neradíme nikomu automaticky předpokládat, že jsou všechny dobré k pití. Když o tom ale člověk přemýšlí, stejně zde občas trochu vody zhltnete při plavání a asi ještě nikdy nikomu z ní nebylo zle. Když je ale voda již trochu zelená, nebude to asi zrovna skvělý nápad…

Existuje dokonce pes, dle autora článku, jenž již 14 let pije jen lehce slanou bazénovou vodu a nic mu není. Zde jsou nicméně ohledně soli některá další zajímavá a praktická čísla:

• pitná voda má dnes obvykle cca 100 částic na milion (ppm) soli, může mít ale maximálně 500 ppm a po omezenou dobu i 1000 ppm soli
• voda na zavlažování by neměla mít více jak 2000 ppm soli
• mořská voda má 30-50 000 ppm soli
• brakická voda má 500-30 000 ppm soli
• lák / solanka / slaný nálev má přes 50 000 ppm

Pokud vodu vždy vyměníte, dá se zahradní bazén použít i k náhradě vany a jako venkovní čistící místo (ohřát + nalít vlažnou vodu) a můžete se vrhnout na očistu sebe / nádobí!

Venkovní bazény v sobě mohou mít jako stabilizátor i tzv. kyselinu kyanurovou, kyselinu chlorovodíkovou a další. Nemá se to s nimi ale moc přehánět, anžto některé jsou vysloveně škodlivé. A našinec je stejně běžně nedetekuje (pokud je něco podezřele čistého dlouhodobě, evidentně v ní něco je). Zejména ty s jistými kovy. Pro jistotu vždy tento typ vody filtrujte.